Abd-ru-shin

This page is read only. You can view the source, but not change it. Ask your administrator if you think this is wrong.
====== Hrubohmotnost, jemnohmotnost, vyzařování, prostor a čas. ======

Došlo mnoho dotazů k pojmu mých výrazů hrubohmotnost a jemnohmotnost. Hrubohmotnost je všechno to, co člověk může vidět svým //pozemským// zrakem, co //pozemsky// cítí a slyší. K tomu patří také to, co vidí prostřednictvím pozemsky pomocných nástrojů a u dalších vynálezů ještě vidět bude. Jako například všechno, co lze vidět mikroskopem. Toto hrubohmotné je jen //určitým// druhem hmotnosti. Avšak velká oblast //veškeré// hmotnosti zahrnuje //vícero// druhů, které se mezi sebou od základu zcela liší, a proto se //spolu nikdy nesměšují.//

Různé druhy hmotnosti leží nad sebou, zcela dole naspodu nebo konci stvoření. Opět jako v celém stvoření začínajíce svrchu nejlehčím druhem a sestupujíce dolů končíce tím nejtěžším a nejhutnějším. Tyto veškeré druhy hmotnosti slouží výlučně jako pomocný prostředek k vývoji všeho duchovního, které se tam jakožto zárodek noří jako do úrodné půdy. Přesně tak, jako semeno potřebuje půdu ke klíčení a růstu.

Hmotnost je v jednotlivých vrstvách sama o sobě nečinná, bezmocná. Teprve když ji pronikne a spojí bytostné nad ní spočívající, obdrží teplo a živoucnost a poslouží jako obal nebo tělo nejrůznějším formám a druhům.

Jak jsem již řekl, různé druhy hmotnosti se //nedají smísit,// zato se však dají skrze bytostné svázat a také několikanásobně spojit. V tomto svázání a spojení vzniká teplo a vyzařování. Každý jednotlivý druh hmotnosti při tom vytváří své určité, vlastní vyzařování, které se mísí s vyzařováním jiných druhů s ním spojených, a společně dávají věnec záření, který je dnes již znám a nazývá se zkrátka ód ((překladatel: aura)) nebo také vyzařování. Tak má každý kámen, každá rostlina, každý živočich své vyzařování, které lze pozorovat a které se vždy zcela odlišuje podle //stavu// těla, tedy obalu nebo formy. Proto se dají pozorovat také poruchy ve věnci záření a podle nich rozpoznat nemocné body obalu.

Věnec záření dává tedy každé formě zvláštní okolí, které tvoří úkryt k obraně, avšak současně také most k dalšímu okolí. Mimo to má vliv ještě také na nitro, aby se zúčastnil na vývoji bytostného jádra, v //nejhrubším// smyslu; neboť ve skutečnosti přistupují ještě mnohé věci k vlastnímu působení ve stvoření, které smím rozvíjet jen zcela pomalu, abych vážně hledajícím, krok za krokem, usnadnil vniknutí do zákonů stvoření.

Bez proniknutí bytostným není hmotnost ničím. Co jsme nyní pozorovali, bylo však jen spojení bytostného s různými druhy hmotnosti. A teprve to zase poskytuje //ornou půdu// pro //ducha!// Bytostné váže, spojuje a oživuje hmotné, avšak duch ovládá hmotné //s// bytostným. Jakmile se duch, tedy duchovní do něj ke svému vývoji ponoří skrze spojení oživené bytostným, je mu toto beze všeho z přirozenosti věcí podřízeno, tudíž i s bytostným.

Duchovnímu se tím přirozeným způsobem nabízí panování. Je smutné, když ho používá špatně nebo falešně! //Vlastní výzbroj poskytují duchu// k jeho vývoji ve hmotnosti //vyzařování,// o kterých jsme právě hovořili. Půda pro vývoj ducha je před jeho ponořením se skrze bytostné již pečlivě připravena. Obaly se kolem něj samočinně a ochranně uzavírají a jeho úkolem je to, aby správně používal propůjčenou mu výzbroj ke svému blahu a vzestupu, avšak ne ke své škodě a pádu.

Není těžko pochopitelné, že //ten// druh hmotnosti obalu ducha, který je zastoupen nejsilněji, musí být také rozhodující pro druh směsi záření; neboť v ní bude přirozeně vždy převládat vyzařování současně nejsilnějšího druhu hmotnosti. To převládající však má také při tom opět nejsilnější vliv uvnitř i navenek.

Směs záření však má mnohem větší význam, než lidstvo mohlo doposud vyzkoumat. O jeho skutečném úkolu se ještě netuší ani desetina!

Charakter věnce záření je rozhodující pro intenzitu vln, které mají přijmout záchvěvy ze systému záření celého vesmíru. Posluchač a čtenář nechť přes to lehce nepřechází, nýbrž nechť se pohrouží do této myšlenky, a tím zcela nečekaně uvidí před sebou ležet všechny nervové provazce ve stvoření, které se má jejich zvolením učit využívat.

Nechť si představí prasílu zářivě vylévanou na dílo stvoření! Ona proudí naskrz každou částí a každým druhem. A každá část a každý druh předává ji dál přeměněně zářící. Rozdílná podstata částí stvoření tím způsobuje v prvotním záření změnu, kterou se také změní barva tohoto záření. Tak ukazuje celé stvoření divuplný obraz nejnádhernějšího barevného záření, který by žádný malíř nedokázal napodobit. A každá část stvoření sama o sobě, každá hvězda, dokonce i každé jednotlivé těleso, ať už je také sebemenší a nepatrné, je jako jemně vybroušený hranol, který každý paprsek, jenž přijme, předává dál zářivě zbarvený mnohonásobně jinak. Barvy zase v sobě nesou zvučící znění, které zní jako šumící akord. Tóny nemají barvy, nýbrž barvy mají tóny. To znamená barvy záření, ne však mrtvé barvy nanesené lidskou rukou. Mrtvé v poměru k barvám záření.

Vůči této mocné říši záření stojí lidský duch se svou výzbrojí vyzařování jemu poskytnutých obalů. Až do probuzení pohlavní síly je děj stejný jako u kojence. Hmotné obaly vstřebávají skrze svá vyzařování jen to, co potřebují ke zrání. S nastoupením pohlavní síly stojí tu však duch plně vyzbrojen, brány jsou tím k němu otevřeny a bezprostřední spojení je vytvořeno. Dostává se mu nyní mnohostranně zesíleného styku se silou záření ve velkém vesmíru!

Jak nyní člověk, tedy duch, rozvíjí a ovládá barvy svého vlastního vyzařování, tak nastavuje jako u rádia také jeho vlny na stejné barvy a tyto pak přijímá z vesmíru. Toto přijímání může být rovněž také označeno přitahováním nebo přitažlivou silou stejného druhu. Tento děj zůstává sám o sobě stejný, lhostejno, jak je nazýván. Barvy přece označují jen druh a druh dává barvu. V tom také spočívá ztracený klíč k //pravému,// královskému umění astrologie, jakož i klíč k prohloubenému léčení bylinami, právě tak i k popíranému umění tělesného a duchovního léčivého magnetismu, klíč k umění života, jakož i ke stupňům duchovního vzestupu. Neboť stupni, tedy takzvaným žebříkem do nebe není míněno nic jiného než jednoduchý //nástroj,// jehož se má použít. Oka této sítě záření ve stvoření jsou příčlemi tohoto žebříku. V tom spočívá //všechno,// celé vědění a poslední tajemství ve stvoření.

Hledající, sáhněte do ok této sítě záření! Vědomě, avšak s //dobrým// chtěním a v pokorném uznání vašeho Boha, jenž vám daroval toto zázračné stvoření, které můžete ovládnout jako v dětské hře, pokud budete konečně někdy //poctivě// chtít a odhodíte veškerou domýšlivost na své vědění. Nejprve musíte ze svých beder, z vašeho ducha shodit falešné břímě, jinak se nemůžete vzpřímit a osvobodit.

Také ve směsi záření lidského těla musí panovat bezpodmínečná harmonie, aby se duchu poskytly za účelem ochrany, vývoje a vzestupu plnohodnotné prostředky, které mu jsou určeny v normálním vývoji stvoření. Právě volbou stravy, činností těla, jakož vůbec celkovými podmínkami způsobu života v mnoha věcech byla tato záření jednostranně posunuta, což si žádá vyrovnání, pokud má být vzestup vůbec možný. //Dnes tím onemocnělo všechno.// Nic nelze nazvat zdravým. —

Člověk si může představit, jaké účinky má již samotná volba stravy na tento systém paprsků. Volbou pokrmů k výživě těla je schopen vyrovnáváním napomáhat a posilovat, působí-li to příznivě, a mnohé zeslabit a převládající také odsunout, pokud to působí brzdivě, takže vedoucím bude //to// záření, které je pro něj //příznivé,// a tím také normální; neboť jedině to, co je příznivé, je normální stav.

Avšak toto všechno nemůže snad podmiňovat samotný vzestup ani ho přivodit, nýbrž poskytuje jen zdravou půdu pro plnou činnost ducha, //jehož chtění// je vyhrazeno určit cestu vzhůru, stranou, nebo také cestu směrem dolů.

Tělo musí však zesílit stejně jako duch, jakmile je člověk schopen toho dbát. Nyní se však v tom téměř všude v nevědomosti těžce hřeší. —

Jestliže mluvím o hrubohmotnosti a o jemnohmotnosti, tak to nesmí být přijímáno tak, že jemnohmotnost má znamenat zjemnění hrubohmotného. Jemnohmotné je úplně //jiného// druhu, jiné podstaty. Nemůže se nikdy stát hrubohmotným, nýbrž tvoří přechodový stupeň směrem vzhůru. Rovněž je pod jemnohmotným, přesně tak jako i pod hrubohmotným myšlen jen //obal,// který musí být sloučen bytostným, aby jím mohl být oživen.

Jakmile přecházím k těmto zákonům, musím podotknout, že tím ještě zdaleka nejsou vyčerpána všechna rozdělení. Proto chci již dnes oznámit, že kromě vědomého a nevědomého duchovna a bytostného k oživení druhu hmotnosti také stvořením pronikají ještě //proudy sil// rozličných druhů a podle svých druhů stejně tak rozličně přispívají k vývoji a podpoře. Proudy sil jsou opět také jen to nejbližší, co se k činnosti duchovního a bytostného váže, nebo lépe řečeno jim předchází, připravuje pole jejich působnosti. Je toho pak mnohem, mnohem více, čím dál rozčleňujeme a přecházíme k podrobnostem.

Jedno řadí se pokračujíc dále ke druhému, aby ve spojení s tím, co stojí před ním, vytvořilo také vždy nové odstupnění. Všechno se však dá také důsledně vysvětlit; neboť po prvotním stvoření mohlo povstat jen to, co bylo důsledné. Něco jiného neexistuje. A tato skutečnost dává také bezpodmínečnou jistotu pro řešení bez mezer, pro jasný přehled. V mých přednáškách nyní nabízím //klíč!// Otevřít si pak může každý posluchač sám celé stvoření.

Avšak všechno najednou by muselo poskytnout dílo, jehož mnohostrannost by mohla lidi zmást. Nechám-li však jako doposud jedno klidně vycházet z druhého, v průběhu příštích desetiletí, tak to lze snadno následovat a nakonec také všechno klidně a vědomě zcela jasně přehlédnout. Snadno pro toho, kdo mne až tam následovat chce. Na začátku chci nejprve objasnit ty nejmocnější základy stvoření, dříve než se dotknu všech jemností.

Posluchači a čtenáři se zřejmě povede jako nějakému tvoru, kterému bych nejprve ukázal kostru člověka a potom vedle ní postavil člověka živého v jeho plné síle a činnosti. Pokud by ještě neměl ani zdání o člověku, tak by opět v živém člověku nerozpoznal kostru, snad by dokonce i řekl, že to vůbec k sobě nepatří nebo že to není totéž. Právě tak se povede těm, kteří mne v mých vývodech nebudou následovat až do konce. Kdo se nesnaží o pochopení s vážným úsilím od počátku, nemůže chápat celé stvoření //potom,// až dojdu k posledním vysvětlením. //Musí// se jen snažit to klidně následovat krok za krokem. —

Protože jsem musel mluvit v hrubých rysech, směřuji nyní //pozvolna// k //novým// věcem. Jinak bych příliš skákal. Beztak mi již bylo často řečeno, že ve všem poskytuji jen jádro, které široké veřejnosti není tak snadno srozumitelné. Nemohu však jinak, pokud chci ještě přinést všechno to, co mám říci. Museli bychom jinak skončit ve čtvrtině, protože při širším vysvětlování by sotva stačil pozemský čas pro něco dalšího. Přijdou jiní, kteří z každé mé přednášky budou umět napsat jednu nebo i více knih. Nyní se tím nemohu zdržovat. — —

Protože jemnohmotnost, jak jsem řekl, je //jiného// druhu než hrubohmotnost, tak z toho lze vyvodit něco, čehož jsem se až doposud ještě nedotknul. Aby nebylo zmatků, používal jsem doposud v mnoha věcech lidové výrazy, které nyní musím rozšířit. K nim patří například také výraz: //„Stojící nad časem a prostorem!“//

To se týkalo vždy nadpozemského. Vzhledem k dalšímu musíme od nynějška říkat: život v jemnohmotnosti stojí „nad pozemskými pojmy o prostoru a čase“; neboť také v jemnohmotnosti existuje pojem prostoru a času, avšak opět //jiného druhu,// přizpůsoben jemnohmotnosti. Pojem prostoru a času spočívá dokonce v celém stvoření, avšak je neustále vázán na určitý druh! Samo stvoření má své hranice, čímž také pro ně platí i pojem prostoru.

Také všechny základní zákony, které se jednotně táhnou celým stvořením, jsou ve svých //účincích// vždy ovlivňovány příslušným druhem stvoření, na jehož vlastnostech jsou závislé! Proto se musí následky //určitého zákona// v různých oddílech stvoření také jevit //rozdílně,// což vedlo k velkému nepochopení, rozporům a pochybnostem o jednotě zákonů stvoření neboli Boží vůle a také k víře v akty libovůle Stvořitele. V podstatě však spočívalo a spočívá přece všechno jen v nevědomosti lidí o stvoření samotném.

K podrobnějšímu výkladu těchto věcí se však vrátím teprve mnohem později, protože by dnes musely odchylovat a kalit pozornost posluchačů a čtenářů. Přinesu je, jakmile to bude nutné k dalšímu porozumění. Nezůstane žádná mezera. —