Jako nejpřednější z lidí, kteří prošli vývojem, jest ve službě svatého Grálu bílý rytíř. Jeho plášť nese symbol jeho činnosti, kterou vykonává věrně, jako vznešenou úlohu. Jsou to váhy s bdělým okem.

Bdí nad tím, aby v novém království Božím zde na zemi, byl konečně přísně plněn Bohem určený prazákon stvoření ku blahu lidstva. Dosud na to nikdo nedbal, ba v zaslepení označovalo se to dokonce za nekřesťanské a neušlechtilé.

Lidstvo se svými pozemskými pojmy snažilo se tu opět zlepšovat dokonalost vůle svého Stvořitele a nalezlo v této osobivosti k tomu brzy příjemný pláštík. Říká se mu soustrast! Soustrast, která nemá nic společného s milosrdenstvím Samaritána, jak to kdysi Ježíš Kristus v podobenství učil.

Milosrdenství jest velikost ducha – soustrast jest farizejství!

Soustrast byla vytvořena rozumem, jako karikatura milosrdenství. V soustrasti se člověk sám sobě líbí, obdivuje sám sebe, když ji prokazuje nebo dává se vésti chytrostí!

Ten, kdo soustrast přijímá, vyžaduje ji nebo očekává v mnoha případech jen ze samozřejmosti, z pohodlnosti a závisti, která se může stupňovat až k nenávisti.

To vše jest proti železnému zákonu Božímu, podle něhož jen v dávání smí býti přijímáno! Zde musí být věčné vyrovnávání, které jedině jest schopno vytvářeti pohyb, nutný pro zdravý a svěží pokrok v trvalém vývoji. Jen toto věčné vyrovnávání v pravém smyslu přináší pak vzestup a dokonalou harmonii! Jen tam, kde se dávání a braní udržuje přesně v rovnováze, může býti mír a také štěstí! Takový jest zákon Boží, který udržuje a podporuje celé stvoření. Každý nesouzvuk, vzniklý následkem změny tohoto zákona, musí přinésti zlenivění nutného pohybu, umdlení, stav klidu a pak úpadek pro všechno, co jest v tomto stvoření. Proto ta nespokojenost, nemoc a smrt! Z toho vzniká pak závist, nenávist, loupež a vražda a všechna zla, která se dnes jeví a jež se budou stupňovat až ku zhroucení všech nadějí a každé snahy.

Podle vůle Boží musí v tom býti neúprosně vytvořena změna. Jedině dávání jest podmínkou braní! Kdo není ochoten dávat, nesmí také brát. To znamená, že také nic nesmí mu býti darováno! Ani ne slovo, poněvadž to má býti získáno! Jinak je to nezdravé a nemůže nikdy přinésti požehnání i když se to pozemsky tak nejeví, protože je to proti Božímu prazákonu stvoření!

V prvním okamžiku zdá se vám to přísné a tvrdé. Avšak právě to je ta největší pomoc, které se může dostati lidskému duchu. Právě to ho nutí k oné hybnosti, kterou jako každý tvor ve stvoření bezpodmínečně potřebuje. Jedině hybností vyvíjí se zákonitým způsobem a povzbuzuje a posiluje také okolí. Místo toho pěstoval však dosud na mnohých místech jen lenost, která ochromuje ducha.

V budoucnosti nesmí proto býti dáváno již nic, kde nebude také vždy za to dána protihodnota, i kdyby to byla jen čistá radost! Jedině v tom spočívá probuzení všech lidských duchů zde na zemi, kteří ke svému ozdravění a zesílení nutně potřebují správného pohybu právě tak, jako jejich hrubohmotná těla a jako vše ve stvoření! Bez trvalého pohybu v tvořivém tlaku Boží síly není žádného pravého pokroku, žádné radosti ze vzestupu a žádného požehnaného kladu všeho bytí!

„Člověče, vždyť stvoření leží před tebou rozprostřeno v celé své kráse! Hýbej se však v něm sám a získej, co z něho chceš mít!“

Tak hučí to mocně jako výstraha ze Světla, jako zákon pohybu při vysokém tlaku. A tento tlak bude teď v soudu zesílen. Kdo není úplně ochoten přeměniti tento tlak užitečně k požehnání pro sebe a pro druhé v neúnavné činnosti, kdo nechce jíti s tímto silným tlakem, ten bude jím zkrušen a rozemlet jako překážka a neupotřebitelný rušitel míru!

Tento zákon neutuchající nutnosti pohybu stojí v tomto světě již od počátku. Člověk ve své ješitnosti ho však zkroutil v soustrast, aby on mohl se dáti obdivovat jako dárce, a tak následkem povinnosti díku vytvořil z člověka zneuctěného otroka.

Ve stoupající lenosti byli tím mnozí ochromeni a stali se duchovními mrzáky, kteří dovedou již jen závidět všem a všechno, co druzí získali a pak vše jen nenávidět. Člověče, pohybuj se konečně sám v duchu a na zemi, abys získal, co potřebuješ a co chceš míti! Každé ulehčení v tomto směru jest pro tebe jedem! Činí tě malátným a ochromeným, vede k pohodlnosti a nezdravým přáním a na konec k tělesné chorobě a duchovnímu rozkladu!

Podle vůle Boží stane se pohyb ve vyrovnávání mezi dáváním a braním neúprosným zákonem budoucnosti! To platí pro všechna životní postavení!

Jest povinností bílého rytíře, aby na to dbal a provedl tento zákon ve službě svatého Grálu s bezvyjímečnou přísností, aby tak vynutil ozdravění ochotných lidských duchů a tím celého stvoření! Proto bude nazýván královským kupcem. Není to míněno v pozemském smyslu, nýbrž ve vznešeném smyslu duchovním, poněvadž svou činností má vynutit rovnováhu a vyrovnání v celém lidstvu.

To přivede lidského ducha opět do silnějšího pohybu, právě tak, jako jsou zvířata donucována k tomuto pohybu nutností sebeobrany. Jinak by již dávno upadla ve vývoji a šla zpět. Bílý rytíř jest povolaným operatérem, který ostrými řezy v nakaženém těle nynější doby přispěje k záchraně. Kdyby chtěl soustrastně chorobnou část nějak šetřiti, otevřel by tím chorobnému jedu cestu, aby mohl stoupat do oněch částí, které mohou ozdravět v ranách soudu a očisty. Proto ku blahu lidstva platí pro něho v jeho službě jen neúchylná a neochvějná věcnost, která s chladným klidem a nesoustrastnou jistotou vyřízne všechny nespokojené a protivníky tohoto zákona Božího, jako pařeniště chorob, které přinášejí zkázu.

Bílý rytíř jest tedy určen jako strážce bezpodmínečné rovnováhy mezi dáváním a braním, a tím jako bdící a nutící udržovatel nutného pohybu, který v tom spočívá. Tento pohyb zůstává ve všech druzích stvoření, od čistě duchovního až do hrubohmotnosti, mystériem krevního tepu a oběhu pro bytí a smrt podle věčného prazákona stvoření.